Dort jako od pejska a kočičky

Včera jsem se pokusila o reprízu výborné domácí majonézy (viz. níže) a nepovedla se mi, proto mě dneska napadlo přidat sražený zbytek odložený v lednici do ořechového dortu. Teprve pozdě jsem si uvědomila, že kromě ingrediencí vhodných, tedy vajec a olivového oleje, je v tom i sůl, pepř, vrchovatá lžička ostré francouzské hořčice a lžíce vinného octa. Už se vše míchalo a nedalo se dělat nic jiného, než trochu zvýšit poměr cukru a přidat prášku do pečiva. Ostatně, v naší rodině odnepaměti občas kombinujeme s polévkou něco sladkého, tatínek přikusoval k hovězí makový koláček a já jsem si v menze pochutnávala na bavorských vdolečcích společně s frankfurtskou polévkou (pravda, spolužáci si v tomto případě většinou odsedali). Je tedy velký předpoklad, přímo genetický, že mi buchta s nezvyklými přísadami bude chutnat. Při vaření jsem si vybavila recept na olejovou bábovku, který před léty jako hit koloval mezi kuchařkami, kdy se do těsta přidávala majolka. Podle teorie strýčka Antonína to vzniklo tím, že některá z hospodyněk, když už měla těsto rozpracované, zjistila, že jí chybí olej, tak ho nahradila majolkou. Po této své zkušenosti si spíš myslím, že ona hospodyňka taky zvrzla domácí majonézu, a tak ji použila do bábovky, a pak dělala chytrou vynálezkyni nového receptu. Jestlipak v ní při prvním pokusu také už měla hořčici?

Než jsem sepsala tento text, buchta je upečená. Krásně vykynula a voní náramně, tak ještě chvilku strpení a jdu ochutnat...

... dopadla jsem lépe než velký černý pes v pohádce o pejskovi a kočičce, buchta byla naprosto poživatelná, i když musím přiznat, že jsem ten slabý dijonsko-olivový nádech postřehla, ale možná, kdybych nevěděla...

Plyne mi z toho všeho jedno poučení  – při příštím pokusu o domácí majonézu vyrobím nejprve neutrální základ a sůl s hořčicí a pepřem přidám až v případě úspěchu. Případná sraženina se tak lépe využije pro náhradní řešení.